Adventurent Logo
adventurent facebookadventurent instagramadventurent youtubeadventurent google

Rumunskem na divoko

Rumunskem na divoko

Již někdy v roce 2019 jsme si jako první cestovatelský počin s campervanem vytyčili Rumunsko. Proč zrovna tuto zemi? Ti, co tam nebyli, tak se jí bojí. Ti, co tam byli, tak ji chválí a vrací se tam. Chtěli jsme se tedy z první skupiny ideálně přesunout do té druhé a udělat si vlastní názor, poznat další zemi. Co nás tam čeká jsme zhruba tušili, ale spektrum zážitků od různých cestovatelů se rozkládá od hororových až po ty nejbáječnější.

My tak nějak tušili, že to bude průměrná civilizovaná evropská země a v tom jsme se celkem trefili. Dobře, nejsou tam služby jako ve Švýcarsku, ale najíte se tam dobře. A levně? No, to se dozvíte dále…

Plánování

V prvé řadě přišel na řadu itinerář. Věcí, které jsme chtěli vidět, byla spousta a Rumunsko je poměrně rozsáhlé. Populace je dvojnásobná, rozloha dokonce trojnásobná vůči naší matičce ČR. Bylo tedy jasné, že budeme muset pečlivě volit zajímavosti na společné trase tak, abychom netrávili čas jen přejezdy. Tato podmínka byla umocněná našimi dětmi, v té době 1 a 4 roky. Ti dlouho přikurtovaní v sedačkách nedají. Už zpočátku jsme věděli čas, který na cestování máme – 16 dnů. A chtěli jsme vidět jak hory, tak moře. No a u toho jsme začali. Cestu jsme začali začátkem září 2021.

undefined

Plánovací mapa s poznámkami

Transit

Cesta z Brna vedla celkem běžně Slovenskem přes Bratislavu a Maďarskem přes Budapešť a Segedín k hranici s Rumunskem. Tato trasa je celkem pohodlná a dobře utíká. Maďarskem se jede téměř celou cestu po dálnici, kde byl při našem nočním přesunu minimální provoz. Jedinou společnost nám dělal neustávající konvoj odtahových aut vozících na návěsech ojetá auta vyšší střední třídy. Pozoruhodné…

Nicméně z Brna jsme byli v okolí rumunského Aradu za nějakých 6 hodin, což se i se dvěma spícími dětmi v autě dalo pohodlně zvládnout. Na hranicích s Rumunskem jen kontrolovali pasy, covid nikoho nezajímal.

undefined

Štěrkopískovna u Aradu

Již při plánování jsme si vytyčili místo u štěrkopískovny poblíž města Arad, kde jsme měli v plánu přenocovat. Na místo jsme dorazili cca 2:00 a okamžitě ulehli. Ráno jsme si u vody dali příjemnou koupačku a přes městečko Deva jsme pokračovali k pohoří Retezat, kde jsme měli naplánovaný první výlet.

undefined

Ranní koupačka

Bucura

Ten vedl z parkoviště poměrně vysoko do hor k horskému jezírku Bucura. Na tomto místě jsme dohromady byli dvě noci, na druhou jsme si nicméně sjeli k přehradě trošku níže.
Nutno říci, že už i v září bylo v horách pouze pár stupňů nad nulou. Nocovali jsme totiž ve výšce cca 1600 m. Výlet byl nicméně příjemný a i náš 4 letý Tomík ho téměř celý ušel. Možná to bylo tím, že ten den měl narozeniny a těšil se na slíbený dárek, který ho čekal po návratu.

undefined

Lacul Bucura

Sibiu

Toto město jsme měli vyhlédnuté z důvodu, že se v něm má nalézat obrovské venkovní železniční muzeum. A to jsme opravdu našli, i když to nebylo jednoduché. Zdejší exponáty jsou již mírně v rozkladu, je škoda, že se o tyto dřívější pány železnice nikdo nestará. Ale za návštěvu, pokud pojedete kolem, určitě stojí. Navíc to bylo zadarmo. Ale to možná proto, že se místnímu hlídači nechtělo dorozumívat s cizinci, tak mávl rukou a pustil nás.

undefined

Muzeum vlaků v Sibiu

Transfagaraš

Další cesta nás již vedla na jedno z top scénických míst. Vysokohorskou silnici protínající hřeben Fagaraš, část pohoří Karpat, táhnoucí se jižním Rumunskem. Je to poměrně známé místo, čemuž odpovídá frekventovanost cesty. Nicméně frekventovaná je opravdu jen cesta. Pouze minimum lidí pak potkáte byť i v nejbližších horách. Většina jen vyběhne pár metrů od auta, dá selfie a valí dále.

Cesta samotná je zdarma a přespat v autě se dá na libovolném z mnoha odpočívadel. To nám potvrdil policajt, který nás slušně vykázal z trávníku (zhruba zde), kde jsme nevědomky v zákazu strávili první noc. Celá oblast je totiž součástí národního parku a my jsme porušili zákaz parkování mimo vyznačené plochy. Se stáním přes noc jako takovým nemá místní policie problém. To je na Rumunsku to krásné. Nemá s ním vlastně problém vůbec nikdo.

Většinou kolem nás stáli či přímo kempovali Rumuni a čile s úsměvem odpovídali na ranní i večerní pozdravy. O víkendech se dokonce ve větších skupinách vydávali s nabalenými auty z měst a různě u řek či v horách grilovali, popíjeli, klidně i několik dnů. To vše navíc až na výjimky celkem poklidně.

undefined

Kempování na divoko v průsmyku Fagaraš

V pohoří Fagaraš jsme si dali kratší výlet na kopec jménem Netedu s výškou cca 2300 m. Opět to byl relativně krátký, ale s dětmi příjemný celodenní výlet. Díky hezkému počasí jsme si ho užili všichni. Zdatný alpinista by nicméně byl ještě se značnou rezervou zpátky na oběd.

undefined

Pohled na průsmyk

Ve Fagaraši jsme si kvůli místním parádním výhledům dali dvě noci a pak pokračovali dále na východ. Noční přejezdy byly šťavnaté i díky chování místních. Rumuni jezdí dosti svižně. Auto jedoucí v obci 80 km/h (povoleno 50) je brzdou provozu a všichni (včetně kamionů) mají nutnost jej předjíždět rychlostí blízkou 100 km/h ignorujíce přechody, křižovatky apod. Toto časem řidiče tak vyčerpá a vystresuje tak, že musí čerpat pauzu. Není se čemu divit, že má Rumunsko nejvyšší počet nehod přepočteno na obyvatele z celé EU. Za volantem byly ale jediné chvíle, kdy jsme se cítili v nebezpečí.

undefined

Jedno z příjemných nocležišť (zde)

Brašov

Další zastávkou měl být Brašov se svým parádním historickým centrem, černým kostelem a dalšími památkami, nicméně jsme ani po cca hodině ježdění nedokázali najít přijatelné místo k zaparkování. Fakt. Centrum bylo totálně zasekané, viděli jsme v bezprostřední blízkosti dvě nepříjemně vypadající dopravní nehody, tak jsme ztratili nervy, a prostě vyrazili bez pauzy dále. Ale město bych neodsuzoval, on tam podle reklam byl asi nějaký festival či co, o čemž jsme samozřejmě neměli předem ani páru.

undefined

Večerní výhledy z postele

Bahenní sopky

Další zajímavosti byly opět kousek dále na východ. První jsme navštívili na chvilku zajímavé pískovcové útvary jménem Trovanti (Babele de la Ulmet). K něm byla nicméně poměrně nepříjemná příjezdová cesta – velmi úzká s minimem místa na konci na parkování. Měli jsme štěstí a byli jsme tam sami. V sezóně bych to ale určitě nedoporučil.

undefined

Trovanti – pískovcové útvary

Dále to pak byli celkem tři oblasti pár kilometrů severně od města Berca, ve kterých se nalézají bahenní sopky. První byla zdarma, nicméně ty dvě větší dále byly placené. Každá cca 30 CZK/os.
Bahenní sopky se ukázali hlavně jako fantastická zábava pro děti. Jsou to drobné bublající vývěry studené vody, která sebou nese bahno a vytváří tak typické sopečné útvary. Pro děti to byla celkem bezpečná zábava, jelikož do sopek mohli šťourat klacíky (to jen u té první, neplacené, ehm) a zkoumat co to je zač. Bezpečná rozuměj vůči klasickým sopkám chrlícím lávu a pyroklastické proudy. Ne vůči plyšákovi. Některé byly poměrně veliké a nešlo vidět dno vody uprostřed. Tedy, relativně bezpečné… Ale zábavné.

undefined

undefined

Bahení sopky v Berce

Černé moře

No a jelikož naše ratolesti byli po mrazivých nocích a výletech v horách již mírně nachcípané, tak jsme se rozhodli sbalit pět švestek a dalším nočním transitem se přemístit k Černému moři, kde mělo být příjemné počasí s vodou o teplotě cca 23 stupňů. Tento přesun nám zabral cca 4 hodiny, takže opět odjezd navečer, aby děti rychle vytuhly a příjezd na místo k půlnoci. Místečko jsme měli opět již vyhlídnuté pomocí Google Maps – toto mám již po několika zoufalých hledáních místa na spaní ve dvě ráno silně ve zvyku. Sice jsme trošku na místě hledat museli, ale nakonec jsme našli parádní plac přímo u moře kousek jižně pod Konstantou.

undefined

Ráno u Černého moře (zde)

Po probuzení na nás čekalo opravdu velmi příjemné kraťasové počasí, krásný výhled na moře, koupání, písečné pláže, no po horách a mrazu silná změna. A náš malý roční Pája zde byl vlastně poprvé u moře, tak z toho byl dost paf. A my zase byli paf z relativně velkých medúz, na které si opravdu člověk musí zvykat. Nicméně podle internetu jsou relativně neškodné a jejich žahnutí nepálí více než česká kopřiva. Ale věřte tomu, když je vidíte při plavání kolem sebe…

undefined

Nějaké mořské potvory na pláži – a to mám nohu velikost 46

V této části jsme zůstali další dva dny. Kromě moře je v tomto letovisku Costinesti také parádní vrak lodě ve velmi malé hloubce (pár metrů), ke kterému jezdí malé výletní čluny. Asi by i průvodci něco vykládali, ale anglicky neuměli, tak nám musel opět stačil strýček Google.

V tomto letovisku to asi v létě dost žije, podle počtu klubů a restaurací, nicméně jsme evidentně dorazili přímo na konec sezóny – polovině září. Před našimi zraky zde party dělníků zazimovávali podniky pomocí prken, kterými je zatloukali.

undefined

Pláže u Costinesti

Jednu noc jsme si pak dali ještě přímo na písečné pláži severně od Konstanty, vyloženě na jižní hranici národního parku delta Dunaje. Tam jsme se nakonec díky její rozloze rozhodli nejet. Někam se tam fakticky dostat je také na pár dnů a my už tolik času neměli. Museli jsme se postupně zase začít vracet. Od moře je to do Brna 16 hodin jízdy, což nás trochu děsilo. Dálniční síť je totiž v Rumunsku sice slušná, ale relativně řídká a téměř nikdy nevedla tam, kam jsme chtěli zrovna jet. Zase stojí dálniční známka tak málo, že se ani nevyplatí váhat. Pokud teda dálnice byla k dispozici, využili jsme ji.

undefined

Ráno ze stanu v Californii

undefined

Snídaně u moře (zde)

undefined

Vrak lodi

undefined

Když svítí, je potřeba toho využít a oprat/sušit, co se dá (zde)

Bukurešť

Jelikož to bylo doslova cestou, dali jsme si jedno odpoledne pauzu i v Bukurešti, kde je v centru opravdu velký a slušně vybavený zábavní park. Je zde opravdu spousta atrakcí pro děti a každá se platí cca 20 CZK, což asi nikoho nezabije. Nicméně se dvěma dětmi po pár hodinách zjistíte, že možná i jo. Tak jsme raději pokračovali dále.

Transalpina

Tato vysokohorská cesta se nachází jižně od Fagaraše a je méně známá, méně navštěvovaná, nicméně neméně spektakulární. Popravdě se nám zde velmi rychle zalíbilo a absence davů turistů z ní rychle udělala místo č.1 Rumunska. Spousta krásných míst, kam se dalo zajet s autem přespat, spousta krásných cest na výlety. Jednoduše paráda.

Navíc cesta samotná poskytuje krásné výhledy a když člověk nevystoupí z auta, tak se určitě vyplatí projet. Do těchto končin asi jezdí Rumuni v zimě na lyže a šlo to poznat.
V okolí cesty rostou doslova zástupy hotelů, které asi v řádu jednotek let tuto oblast promění k nepoznání. Pospěšte si tedy…

undefined

Transalpina

My jsme si zde vytyčili víceméně dle docházkové vzdálenosti jeden z vrcholů – Galbenul (2137 metrů) a na ten se s dětmi docupkali. Počasí krásné, ale foukat zde umí solidně, jsou to přece jen hory, takže nepodceňovat. Poměrně rádi jsme se tedy odpoledne vraceli k autu.
Na druhém, severním, konci cesty jsme se zastavili k přenocování, opět na velmi hezkém místě.

undefined

undefined

undefined

undefined

Transalpina (konkrétně zde)

Po cestě z Transalpiny přes Petrosani ještě doporučím zastávku v krasových jeskyních Pestera Bolii. Jeskyně je poměrně krátká, ale moc hezky nasvícená.

undefined

Pestera Bolii – krasová jeskyně

Zde bych odpověděl úvodní otázku ohledně cen v Rumunsku. Oběd pro 3 nás zde vyšel s pitím a kávou na cca 1100 CZK. Tedy žádné levné hodování se nekonalo. A to se nejednalo o nijak výjimečnou nejvyšší cenu, spíše běžnou za jídlo pro rodinu. I ve městech nás jídlo běžně vyšlo na cca 800 CZK za tři lidi.
Jasně, nafta levnější je, nákupy v supermarketech taky, nicméně ostatní služby jsou v podstatě srovnatelné s ČR.

Temešvár

Víceméně již jako pauzu před návratem jsme si naplánovali cestu přes Temešvár, kde bychom se podívali na místní zajímavosti, nakoupili suvenýry a navečer pokračovali směr Brno. Centrum města za návštěvu určitě stojí, nám nicméně návštěvu již zhatil déšť, a tak jsme utekli do dětské herny v blízkém nákupáku. Potřebovali jsme děti před cestou trošku zabavit, aby nám prospali cestu zpět domů.
Ta se nakonec povedla bez problémů s jednou výjimkou – hodinovým čekáním na hranicích s Maďarskem a popojížděním v koloně. Vstup do Schengenu si už hlídají pečlivě.

undefined

Pravoslavný kostel v Temešváru

Závěrem

Co dodat? Rumunsko se ukázalo jako země pro kempování na divoko jako velmi dobrá volba. Všem je úplně jedno, že si někde zajedete s autem a přepíte tam. My osobně nebyli ani jednu noc v kempu, neměli jsme vůbec tu potřebu. A popravdě jsme jich ani moc neviděli. Tento typ podnikání zde asi moc nefrčí.

Vodu si lze dopustit u značného množství veřejných studánek, kterých je po cestách dosti a jsou dokonce často vyznačeny i v mapě aplikace Camp4night. Lidi jsou zde milí, tedy až poté, co je pozdravíte. Do té doby Vás dost zajímavě pozorují, po mávnutí většinou roztají a dívají se jinam.

Mínusem je asi všeobecný nepořádek, který asi souvisí se slabšími službami. Ve známějších místech je za každým koutem zahrádka podpapíráků, semtam taška s odpadky, no turisti se zde mají ještě co učit. Nic hezkého na pohled.

Další mínus je asi obecně chování místních řidičů. Zejména ve večerních a nočních hodinách se místní silnice mění v závodní okruh vhodný jen pro otrlejší řidiče. Je nutné se mít dost na pozoru, což je u delších cest poměrně vyčerpávající.

……………………

Pokud se ovšem přes tyto dva mínusy dokážete přenést, je Rumunsko krásná, rozlehlá a poměrně prázdná země, která na svůj rozmach turismu teprve čeká, nicméně se na něj už evidentně chystá. A on přijde. Brzy, takže dlouho neotálejte a rezervujte si náš campervan Volkswagen California na nezapomenutelnou cestu!

Partneři

horokurzy
FYZIOSouL
webwise
blacksheep

Vyrazte v campervanu California Coast již brzy!

Rezervujte si své datum.

po
út
st
čt
so
ne